Proč zálohování není „nice to have“, ale nutnost
Zálohování se často řeší až ve chvíli, kdy někdo přijde o data. Notebook spadne ze stolu, odejde disk, ransomware zašifruje soubory, nebo někdo prostě smaže špatnou složku. Do té doby se všechno tváří, že „to nějak běží“.
Rozdíl mezi průšvihem a jenom nepříjemností je jednoduchý: máš zálohu, kterou umíš obnovit, nebo nemáš.
V tomhle článku neřeším enterprise backup řešení za statisíce. Cíl je: malá až střední firma, běžné firemní notebooky a rozumný systém záloh, který lze reálně zavést a udržet.
Co se vlastně má zálohovat?
Než začneš řešit nástroje a cloudaře, je dobré si pojmenovat, co vlastně chráníš. Typicky jde o tyhle kategorie:
- Pracovní dokumenty a data uživatelů – nabídky, smlouvy, tabulky, prezentace.
- Společné firemní složky – sdílené projekty, zakázky, podklady pro účetnictví.
- Konfigurace a nastavení – profily aplikací, e-mailové účty, šablony.
- Specializovaná data – exporty z ERP/CRM, databáze na lokálním stroji, projektové soubory (např. CAD).
Z hlediska notebooku jsou kritické hlavně uživatelské soubory. Programy nainstaluješ znovu, ale roky práce v jedné tabulce obnovíš těžko, pokud není nikde uložená.
Cloud vs. lokálně: dvě základní cesty
1) Všechno důležité v cloudu
Ideální stav z pohledu notebooku je, když data „žijí“ primárně v cloudu a notebook je jen klient. Typicky:
- Microsoft 365 – OneDrive + SharePoint / Teams,
- Google Workspace – Disk Google + sdílené jednotky,
- jiná DMS / cloudová úložiště (Nextcloud, Dropbox Business apod.).
Výhody:
- Notebook může odejít do křemíkového nebe a data jsou pořád v cloudu.
- Verzování souborů – často jde vrátit starší verze dokumentu.
- Jednodušší sdílení a spolupráce nad soubory.
Nevýhody:
- Potřebuješ slušné připojení (aspoň občas 🙂).
- Musí být rozumně nastavené sdílení a oprávnění.
- Je potřeba uživatelům vysvětlit, že Desktop a Dokumenty nejsou popelnice, ale že mají primárně ukládat do „firemních“ složek v cloudu.
2) Lokální NAS / server
Druhá varianta je lokální server nebo NAS (Synology, QNAP…), kde běží sdílené složky a případně zálohovací software.
Výhody:
- Data fyzicky u vás – někdo to bere jako plus.
- Rychlý přístup v rámci kanceláře.
- Možnost snapshotů a verzování (u lepších NASů).
Nevýhody:
- Je potřeba řešit i zálohování toho NASu (jinak je to jen dražší disk).
- Pro pobočky / home office uživatelé je to složitější (VPN, připojení).
- Někdo se musí o NAS starat – aktualizace, kapacita, zdraví disků.
V praxi často dává smysl kombinace obojího – cloud pro běžnou práci a NAS jako „těžká zbroj“ pro velké soubory, archivy, zálohy serverů.
Jak často zálohovat: lidsky, ne jako z učebnice
Z učebnice se dá vyčíst hromada zkratek (RPO, RTO…), ale ve firmě obvykle pomůže jednoduchá otázka: „O kolik dat zpátky jste ještě v pohodě?“
- Denní záloha – většině malých firem stačí, že se umí vrátit na stav včerejška.
- Hodinové verze – pro kritické systémy / dokumenty (účetnictví, velké projekty) se hodí častější verzování nebo transakční logy.
- Pravidelné „velké“ zálohy – např. jednou týdně plná záloha, zbytek dny přírůstkové.
U notebooku je realita často taková, že denní automatická záloha (buď přes cloud klienta, nebo přes zálohovací agent) bohatě stačí. Důležitější než „hypermoderní backup“ je, že to funguje samo a pravidelně.
Typické chyby při zálohování notebooků
- „Všechno mám na ploše“ – plocha a Dokumenty nejsou automaticky zálohované, pokud to IT nenastaví. Uživatel to ale obvykle neřeší.
- Externí disk v šuplíku – ruční kopírování „jednou za měsíc, když si vzpomenu“ není zálohovací strategie, ale ruská ruleta.
- NAS bez zálohy – NAS není záloha. Pokud nemá snapshoty a druhou kopii dat, je to jen další místo, kde může disk odejít.
- Nikdy neotestovaná obnova – dokud jste nezkusili něco obnovit, tak vlastně nevíte, jestli backup funguje.
Jak nastavit zálohování v malé/střední firmě – modelový scénář
Jednoduchý, ale funkční model může vypadat třeba takhle:
- Data patří do firemních složek – nastavíte OneDrive/SharePoint nebo jinou službu tak, aby klíčové složky (Dokumenty, Pracovní soubory, Projekty) byly synchronizované a verzované.
- Notebooky nejsou „single point of failure“ – když se jeden ztratí nebo odejde disk, uživatel si sedne k jinému stroji a po přihlášení v cloudu vidí stejné soubory.
- NAS jako druhý stupeň – část dat (archivy, velké projekty) se jednou denně zálohují na NAS, kde běží snapshoty (např. na 30 dní zpátky).
- Pravidelný test obnovy – jednou za čas někdo z IT zkusí obnovit konkrétní složku nebo soubor ze záloh, aby se neukázalo až při průšvihu, že něco chybí.
Cílem není udělat z notebooku mini-server, ale naopak: aby na notebooku nebylo nic, co nejde snadno obnovit odjinud.
Mini-checklist: máte zálohování notebooků pod kontrolou?
- Víte, kam mají uživatelé ukládat pracovní soubory (cloud / NAS)?
- Máte automatické zálohování, nebo spoléháte na ruční kopírování?
- Zálohují se jen notebooky, nebo i NAS / cloudové úložiště?
- Máte nastavené verzování souborů (vrácení o den / týden zpět)?
- Zkoušeli jste reálně obnovit nějaký soubor ze zálohy?
Pokud na většinu odpovědí krčíte rameny, není to konec světa – ale je dobrý okamžik to začít řešit dřív, než o data doopravdy přijdete. Zálohování je levné ve chvíli, kdy funguje. Drahé je, když chybí, a řeší se až po průšvihu.