ITDelivery IT technika na míru. Ne z letáku, ale podle potřeb firmy.
Notebooky pro firmy  ›  Kdy repas nebrat (role, rizika, TCO)

Kdy repas nebrat (role, rizika, TCO)

Repas může ušetřit peníze, ale u některých rolí je to drahý omyl. Ne kvůli výkonu, ale kvůli riziku výpadku, servisu, baterii, kompatibilitě a času IT. V tomhle článku je praktický návod, kdy repas radši nebrat, jak si role ve firmě rozdělit a jak si spočítat TCO tak, aby z toho nevyšel „levný“ notebook jako nejdražší.

Repas není špatně. Špatně je nasadit ho do špatné role

Největší chyba firem není „koupili repas“. Největší chyba je, že koupili repas bez pravidel – a dali ho lidem, kde se výpadek rovná průšvih. Repas dává smysl, když víš: pro koho, na jak dlouho, s jakým servisem a s jakou zálohou.

1) Základní pravidlo: rozhoduje cena výpadku, ne cena notebooku

Uvažuj jednoduše: když notebook vypadne, kolik to stojí? Nejen v penězích, ale v nervech, zpoždění, zákaznících a čase IT.

  • Levná role: výpadek 1–2 dny nebolí (náhradní PC, práce „počká“).
  • Drahá role: výpadek 2 hodiny bolí (obchod, provoz, vedení, externí termíny).

2) Role A/B/C: jednoduché rozdělení, které funguje

Pokud chceš repas používat, zaveď si aspoň základní kategorizaci rolí.

Role A – „nesmí vypadnout“

  • vedení firmy, klíčový obchodník, provozní pozice, lidé na cestách bez zálohy
  • každý, kdo má termíny „na minutu“ (prezentace, jednání, zákazník)

Tady repas obvykle ne. Nebo jen s podmínkami: spare kusy, rychlý swap servis, jasný standard a baterie.

Role B – „výpadek bolí, ale dá se přežít“

  • běžní manažeři, interní týmy, backoffice
  • lidé s možností dočasně pracovat z jiného zařízení

Repas může být OK, pokud máš standard a proces výměny.

Role C – „hlavně aby to fungovalo“

  • sklad, recepce, interní terminály, školství, nenáročná administrativa

Tady repas často dává nejlepší poměr cena/výkon.

3) Kdy repas nebrat: jasné situace

3.1 Když nemáš záložní kusy

Bez spare kusů je repas rizikovější. A čím víc heterogenní park, tím hůř. Pokud nemáš náhradní notebooky „na skladě“, repas ti může vytvořit prostoje.

3.2 Když nemáš standardizaci

Repas je super, pokud jedeš 1–3 modely. Jakmile máš 12 různých kusů, IT bude řešit ovladače, dokiny, adaptéry, baterie, obrazové výstupy. To je skrytý náklad.

3.3 Když jsou uživatelé pořád na cestách

Obchodníci, konzultanti, servisáci – tam nejčastěji padá repas na: baterii, porty, dokování, mechaniku.

  • pokud potřebuješ 6–10 hodin výdrže, repas bez garance baterie je loterie
  • pokud potřebuješ USB-C/Thunderbolt pro monitory/doky, repas musí být ověřený model

3.4 Když jde o kritickou bezpečnost / compliance

U některých firem (finance, právní, citlivá data) je důležité:

  • jasný původ zařízení
  • možnost garantovat stav (TPM, BIOS, firmware, šifrování)
  • konzistentní konfigurace

Pokud to nedokážeš ohlídat procesně, repas nebrat.

3.5 Když je to „workstation role“

CAD, data, video, velká RAM, heavy CPU/GPU – tam repas často vyjde špatně, protože potřebuješ konkrétní výkon a stabilitu, a výpadky jsou drahé.

3.6 Když nemáš rychlý servis / swap

Pokud prodejce neumí nabídnout rychlé řešení (ideálně swap kus za kus), tak repas do role A/B radši ne. Servis „pošlete a uvidíme“ je pro firmu průšvih.

3.7 Když je cena repasu podezřele nízká

Extrémně levný repas často znamená kompromis: baterie KO, opotřebení, horší displej, nejasný původ nebo nulový proces testování. U firmy to skončí tak, že „ušetřil nákup“ a „prodělalo IT“.

4) Nejčastější rizika repasu ve firmě

  • Baterie: nejčastější zdroj frustrace (výdrž, nafouknutí, rychlá degradace).
  • Mechanika: panty, klávesnice, konektory – z toho jsou reklamace.
  • Kompatibilita doků/monitorů: zejména u USB-C a různých generací.
  • Teploty a throttling: starší kusy s prachem/pastou zpomalují a hučí.
  • MDM/Autopilot/BIOS lock: skrytý průšvih, pokud není zařízení „uvolněné“.
  • Čas IT: každý jiný kus = ovladače, řešení detailů, support.

5) TCO: proč může být repas ve výsledku dražší

TCO (Total Cost of Ownership) je celkový náklad vlastnictví. Notebook není jen nákup. Ve firmě často vyhraje ten, který je stabilní, standardní a rychle servisovatelný.

5.1 Jednoduchý TCO vzorec (prakticky)

  • Nákup: pořizovací cena + příslušenství (dokina, adaptér, brašna)
  • Nasazení: čas IT (instalace, image, účty, zabezpečení)
  • Provoz: support (tickety, drobné problémy)
  • Prostoje: výpadky uživatele + řešení reklamací
  • Konec: vyřazení, smazání dat, recyklace, evidence

5.2 Typické scénáře, kdy repas prodělá

  • Nejsou spare kusy → uživatel 2 dny stojí.
  • Není standardizace → IT řeší každou drobnost jinak.
  • Baterie je slabá → uživatel neustále řeší napájení, adaptér, kabely.
  • Dokování zlobí → čas supportu + frustrace.

6) Rychlý rozhodovací checklist: brát / nebrat

Repas NEBRAT, pokud platí alespoň 2 z těchto bodů:

  • role je kritická (A) a výpadek stojí peníze
  • nemáš spare kusy
  • nemáš standardizaci (nebo ji nechceš zavést)
  • uživatel je často na cestách a potřebuje výdrž
  • nemáš rychlý servis/swap
  • máš přísné compliance požadavky a nemáš proces na původ/MDM/BIOS

Repas BRÁT, pokud platí:

  • role B/C, výpadek se dá řešit
  • máš standard 1–3 modely
  • máš proces (testy, záruka, swap)
  • máš 1–2 spare kusy na skladě

7) Jak to udělat bezpečně, když repas chceš

  • Standardizuj (max 2–3 modely / generace).
  • Dej garanci baterie (min. % / výměna).
  • Trvej na testech (RAM, SSD, porty, kamera/mikrofon, teploty).
  • Vyžaduj proces reklamace (ideálně swap).
  • Měj spare kusy (i 1–2 kusy udělají obrovský rozdíl).

Závěr

Repas je nástroj. Když ho dáš do špatné role, bude to peklo a drahý provoz. Když nastavíš role, standard, servis a zálohy, může to být nejefektivnější cesta, jak vybavit firmu bez zbytečných nákladů.